Luděk Munzar, brilantní herec a divadelník, se narodil v roce 1933 v Nové Včelnici v jižních Čechcáh, kam se celý život rád vracel. I když vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové a toužil stát se vojenským stíhačem, nakonec ho zmámilo herectví a stal se úspěšným absolventem pražské DAMU.
Láska nejen k divadlu
Po pouhém jednom roce působení v mladoboleslavském divadle ho zmerčily bystré zraky pražské a přetáhly si ho do Národního divadla. Z mladíků a revoltujících chlapců se vyhrál v ikony a legendy, které utvářely hereckou scénu Československa. Švanda ve Strakonickém dudákovi, Mercurio i Jindřich V.patří mezi naprosté skvosty jeho tvorby. Národní divadlo se stalo jeho domovem, kde našel nejen svou druhou rodinu, ale i první a jedinou ženu, lásku svého života, herečku Janu Hlaváčovou, se kterou má dvě dcery. Starší je městskou policistkou, starší Bára Munzarová jde ve šlépějích svých rodičů a je uznávanou herečkou.
Nelíbí? Jdu
Luděk Munzar patřil mezi ty, kteří si nenechali nic diktovat, a když se jim něco znelíbilo a náprava byla v nedohlednu, neváhal se otočit na patě a odejít. Přesně to se po převratu stalo s Národním divadlem. Nepohodl se s vedením a se svou ženou začal objíždět malé české scény. S hrou S vůní šminek a benzínu sklízel mnoho úspěchů.
Všeuměl
Jeho kariéra byla pestrá v divadle, na televizních obrazovkách i ve spisovatelské rovině.
- Pět z milionu
- Waterloo
- Žert
- Klobouk plný deště
- Bruncvík a lev
- Ubohý pan Kufalt
- Hanele
- I ve smrti sami
- Synové a dcery Jakuba Skláře
- Pan Tau
Měl slabost pro automobily, letadla a svou vnučku Aničku, pro kterou napsal knihu říkadel S vůní vánku po heřmánku. Zemřel 26.1.2019.